Anglický foxhound
Popis anglického foxhounda
Foxhound je poměrně mohutný pes se vznešeným držením těla, které umocňuje ocas šavlovitého tvaru. Má dlouhé, rovné a silné končetiny zakončené charakteristickými kulatými kočičími tlapkami. Jeho výška v kohoutku je 58 - 64 cm, hmotnost 25 - 35 kg. Navzdory své robustní stavbě těla nepůsobí anglický foxhound těžkopádně. Barvu jeho krátké, přiléhající srsti udávají černé, hnědé a bílé skvrny. Ne vždy však bývají všechny tři barvy zastoupeny. Hlavu má zaoblenou a prodlouženou, čumák rovný a široký. Zaujme velkýma hnědýma očima a hrdým, ale příjemným výrazem, který dotvářejí jeho k lícím přiléhající dlouhé, široké uši. Foxhound má silné čelisti a perfektní nůžkový skus. Průměrný věk je 10 až 12 let.
Povaha plemene
Foxhound je energický, silný pes, který pro svůj
život potřebuje především dostatek pohybu. Nehodí se proto příliš pro
chov ve městě. Vzhledem k tomu, že po staletí žil ve smečkách, často
přilne k jinému psu více než k člověku. Má však vlídnou a neagresivní
povahu, takže se za určitých podmínek může stát příjemným rodinným
společníkem a dobrým kamarádem. Vyžaduje však trpělivou a důslednou
výchovu. Často u něj totiž může převážit lovecký pud a touha po
pronásledování kořisti je pak silnější než vůle poslechnout páníčkův
příkaz. Foxhound přímo bytostně vyžaduje prostor a čas k vybití energie. Ke
svému původnímu využití, honu na lišku, má dnes pochopitelně méně
příležitostí, proto bývá častěji vyhledáván jako společník.
Základní péče o psa
Anglický foxhound nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Nejdůležitější je zajistit mu dostatek pohybu. Anglického foxhounda je vhodnější chovat ve smečce. Výborně snáší ostatní psy.
Historie plemene anglický foxhound
Anglický foxhound, jak už název napovídá, pochází z Velké Británie, kde byl vyšlechtěn v 15. století především pro hony na lišku. V polovině 17. století bylo plemeno převezeno do Severní Ameriky, kde z něj chovatelé vyšlechtili amerického foxhounda. V průběhu dalších století se toto plemeno začalo těšit velké oblibě i v dalších zemích. Největší tradici však má samozřejmě v Anglii, kde se od roku 1800 vede plemenná kniha, a všichni majitelé tohoto plemena tak mohou vysledovat rodokmen svého psa, a to i napříč řadou generací.